|
ČLÁNEK Konečně zase doma 20 / 05 / 2009 18:02:09 - Jana F. To byl zase ale podařený výlet! Naši povedení rodiče, strejdové a tety zase vymysleli akci, na které jsme my samozrejmě nemohli chybět. Jelo se tentokrát na Lago di Garda, byla to dálka, ale vydrželi jsme to, protože nám slibovali moře. No, že o žádné moře nešlo, jsme samozřejmě hned poznali, ale předstírali jsme trpělivě nevědomost. Hned jak jsme tam dorazili, začali tam všichni mávat dlouhýma tyčema a vykřikovali:’Tobíku, podáš nám kolík?¨a pak zase:’Lauři, pojď tady ten kolík zašlápnout!’ a najednou tam stálo město a v každém plátěném domku spal někdo z našich kamarádů, babička s dědou a my. Ale nejvíc nás zarazilo první ráno, kdy hned po probuzení se všichni(teda kromě badou) začali chovat jako kdyby měli poslední příležitost projet se na kole, brali si jídlo asi tak na týden, říkali co si máme dát k večeři a loučili se, jako bychom se viděli naposled. Pak přijeli v podvečer celí zmrzlí, na helmách ještě pár krup a vypadali, že zdolali vrchol světa. Prý nějaké Tremalzo, nebo co, a pořád – hlavně máma a holky – mleli něco o 1700m převýšení a nějakých 80kilákách, no nechápali jsme nic, ale pro jistotu jsme jim začali s Laurou vypravovat naše zážitky,jež byly daleko působivější. Druhý den si holky poctivě zamkly kola, neboť simulovaly bolesti všeho, tak jeli jen kluci a pak všichni odpolko vyrazili na ty divný boty na kolečkách, co nemají ani řidítka...ale kupodivu se vrátili všichni –až na jendy rozedřené nohy- v pořádku. Nechápu… No a pak se program opakoval. Ráno vždy jen zamávali, pak se vrátili nejdřív holky celé ujeté a po nich dorazili nadšení kluci. Jednou šla máma s holkama běhat a vrátily se zase úplně mokrý, jenže bylo azuro, a pak z nich najednou vylezlo, že musely plavat přes řeku Sarka a brodit jez…no bez komentáře… Jindy zase táta, Zdenda a Bašti si u stanu začali zkoušet nějaký kalhotky šité jen z popruhů, co na nich visely divný sponky, odjeli pryč, máma z toho byla nervózní, ale oni pak se vrátili, že to moc ani nevyužili, že ty ‘krevety’ nebo jak tomu říkali, byly zavřené, takže jen lezli na vysoké hory bez těch špagátů. No, podle mne bylo lepší jet na kole na zmrzlinu s Laurou, babičkou a dědou. Jo a vrcholem jejich sportovních aktivit byly půlnoční štafety, kdy si naši mysleli, že už spíme, což se ale nedalo…Běhalo tam 6 štafet poskládaných z 6 (!) lidí a ještě u toho představovali zvířata! Tak to jsme už fakt nechápali! Ale naštěstí se jelo brzy domů, takže už toho pak moc nestihli. Teda ještě nějaké výlety jo, například táta se Zdendou odjeli lodí a vrátili se na kolách! Ale jinak už si nic nepamatuju…jo, vlastně tam měli dobrou pizzu a zmrzlinu. A ty houpačky a klouzačky taky ušly. Ještě že tam byla babička s dědou…. Pro pochybný plátek sepsal Tobík Faltejsek
home |
|
