|
ČLÁNEK ZAHÁJENO I NA NOVÉM ZÉLANDU! 28 / 04 / 2009 22:58:38 - Žemla Inspirován Mildovou první zpravodajskou vlaštovkou na těchto zelenajících se stránkách, rozhodl jsem se i já přispět. Na kole se totiž dá jezdit i vzhůru nohama, hlavou dolů, neboli protinožně. A kupodivu z toho člověk ani moc nepadá! Kdyby to někdo nepobíral, tak připomínám, že dva Vaši kamarádi od řidítek a půllitru, vyrazili na work-and-travel výlet do novozélandska. A nebyla by to pro nás kompletní "Overseas Experience", kdyby nedošlo taky na trochu toho bikování. Ostatně bysme to bez bicyklu asi ani dlouho nevydrželi - shodli jsme se s Danou, že máme podobné abstinenční příznaky... V zimě to člověka tak často nebere, ale my přilítli doprostřed zdejšího léta, terény jsou tu na vyjížďky jak dělaný a bikuje tady snad každý s dostatečným počtem končetin. Když jednou vedle nás nějaký chlapík zacvaknul boty do pedálů, podívali jsme se na sebe a bylo jasno - ten zvuk byl jako nevyhnutelný povel půjčit si kola v nejbližší půjčovně. Tohle naše "poprvé" bylo v Queenstownu, objeli jsme záliv u kterého město leží a nedaleký poloostrov; vůbec nevadilo že chyběly kopce - užili jsme si luxusní silničku mezi mastňáckými vilami ale i slušný terének cestou zpět. Po půldenním "výletu" jsem docela slušně cítil dlouho nepoužívané partie - Dejna jezdí tak akorát tempem horšího H21B:o) No, dál jsme se na různých místech dostali na kolo ještě několikrát a vždy zažili něco jinak bikersky zajímavého. Od rovinatých projížděk kolem jezer nebo mezi ospalými vesničkami Jižního ostrova, po technicky náročnější místa a třeba tlačení kola přes hodinu do kopce a následný sjezd mezi tupými ovcemi. Vždycky to ale bylo nový a úchvatný! Ikdyž, už se docela těším zpátky do "obyčejného" českého lesa. Jestliže horský kolo tady má snad každý, ještě jsem nepotkal žádnýho kiwíka, kterej by se o ně uměl starat. Ať už plečky z půjčoven, nebo i kola od našeho šéfa v sadu, všechny byly v hrozným stavu. Vidlice nepružila skoro nikdy, přehazky většinou ignorovaly některé z převodů, všechno vrzalo a skřípalo (ikdyž u Marka v dílně jsem WéDéčko viděl), hrůza. Kupodivu se nám ale zatím skoro nikdy nic neulomilo a hlavně jsme nepíchli - nářadí a lepení s kolem nepůjčují. Jo, ještě jeden výjezd stojí za zmínku. Jednou o víkendu jsme vyrazili na Rail Trail. To je asi 150 km rovinaté prašné cesty, která v překrásné krajině zůstala po dávné první železnici. Místňáci nelenili a udělali z toho turistickou atrakci, jak mají ve zvyku. Tak jsme si vybrali nejatraktivnějších asi 50 km a patřičně si to užili. Příroda, skalnaté hory, farmy, vyhýbání se ovcím na cestě - takové věci už nás nemůžou ohromit. Ale Rail Trail, kromě toho že to pěkně frčelo, nabízí taky pohledy do historie: jak před mnoha desetiletími probíhala stavba železnice, kde se stalo jaké neštěstí, pozůstatky chatrčí dělníků, soutěsky ve skále, staré dřevěné mosty a hlavně několik tunelů. Leták radil vzít si čelovky, a vážně se hodily. No, to byl zatím asi nejzajímavější výjezd. Nezanedbávám ani druhou, večerní aneb zavlažovací tréninkovou fázi, to se ví! Ale to už jsou historky z jiného sudu... Pokusím se dostat pár fotek i na rajče, bohužel se nám už do zavazadel nevešly dresy XPU, ale to snad neva. Takže posílám pozdravy na druhou stranu zeměkoule a uvidíme se doufám na nějakých bikách v září! Mějte se!!!
home |
|
